Ⓐnarchistická společnost vyžaduje od všech svých č lenů vysokou míru osobní odpovědnosti, tolerance, dobrovolného uvědomělého přístupu a altruismu. Je to nejvyšší míra dokonalého uspořádání, kdy dodržování principů není vynucováno mocí, ale pramení z dobrovolného rozhodnutí členů společenství. Ⓐnarchie zaručuje všem členům společnosti plnou svobodu, ale tato svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného, přičemž všichni bez výjimky jsou si v právech, povinnostech i svobodách rovni. Základní myšlenka anarchistické společnosti se dá nejlépe vyjádřit heslem Velké francouzské revoluce: „Svoboda, rovnost, bratrství“. Ⓐnarchismus je tedy, podobně jako komunismus (ale nikoliv ta leninsko-stalinsky deformovaná teorie), utopickou společností, kterou nelze vybudovat revoluční změnou, ale jde o proces postupné evoluční přeměny ani ne tak politického systému, jako spíše lidského smýšlení a je to takový „běh na dlouhou trať“, nebo „společensko-politicko-evoluční marathon“.
„Demokracie
s Lidskou
tváří“ je tedy společností,
která jako těhotná matka v sobě
nosí
dokonalý řád anarchismu a postupně spěje
k jeho
zrození, sama však anarchistická
ještě není. Je to
spíše společnost
MINARCHISTICKÁ,
tedy taková, která
státní vládu plně
neodmítá, nýbrž pouze MINimalizuje
na,
dle stavu společnosti, nejnutnější
míru.
U minarchismu, stejně tak jako
u liberalismu
je ale nutno
rozlišovat mezi jeho pravicovou
variantou (podobnou
anarchokapitalismu), která se snaží minimalizovat
pouze zásahy státu do tržní ekonomiky
a sociální sféry, ale
nevadí jim stát
pošlapávající
lidská práva ani vojenskou silou. Stát
má, podle jejich doktríny, vlastně jenom
bránit nadřazenost a moc bohatých, moc peněz a
nadnárodního finančního
kapitálu. Tito jsou
schopni „minimalizovat“
stát i za cenu jeho značného
posílení zavedením vojenské
fašistické diktatury, jako generál
Augusto Pinochet Ugarte a Heinrich Kissinger v Chile 11.
září 1973. Typickým
představitelem
této doktríny je v ČR
Václav
Klaus. Pravicový minarchismus tak podporuje
totalitní diktaturu plutokratické oligarchie.
Tedy funkce státu v pravicovém
minarchismu jsou: bezpečnostní a
nátlaková na ochranu soukromého
vlastnictví. Ekonomika pravicového minarchismu je
založena na teorii tržní regulace
kapitalistického hospodaření.
Naproti tomu levicový
minarchismus a levicový
liberalismus
se snaží
o omezování moci státu,
která
omezuje potlačuje práva a svobody občanů, tyto
systémy mají blízko
anarchosyndikalismu a anarchokomunismu. Stát
v nich
má za úkol občany jednak bránit před
zločinci, vrahy, násilníky, vyděrači, zloději a
vykořisťovateli a také
býti garantem
sociální spravedlnosti, jako
zabezpečení
sociálně dostupného
školství a zdravotnictví a
důchodového systému. To znamená, že
funkce státu u levicového
minarchismu a levicového liberalismu jsou jednak
bezpečnostní, podobně jako
u pravicového minarchismu, ale
další funkce je sociální,
kterou se právě od pravicové varianty
zásadně liší. Ekonomika
levicového minarchuismu je socialistická
(ovšem nikoliv
rádoby-„socialistická“, jako
neblaze předvedly bolševické
státně-monopolisticko kapitalistické diktatury
ČSSR, SSSR a dalších), založená na
mutualistickém a družstevním
hospodaření, respektující
i možnost drobného soukromého
podnikání. Zásadně odmítá
spekulativní finanční kapitál a
globálně-ekonomické gigantické
nanárodní koncerny.
–
